Šel jsem ulicí do ztracena
všechno bylo barevné
mizelo to v mlze
a vítr pomáhal zapomenout

lehce jsem se topil
v bezedné studně
motýli létali jen ve dne
musím ti podlehnout ve snech

v těch ke mě stále přicházíš
nic neříkáš, ale já tě cítím
je to tak silné, jako zrození
pořád hoří v oblacích tvá vůně

oči mé jsou zrcadlem smrti
si krásný pavouk z divné části světa

ničím se v dopisech
myšlenky jsou dávno pryč

svět je tvůj polibek
a v něm už nejsme
sen skončil
strom umírá v dešti