Rozčesané keře
hřebenem kostěným
z jarních vánků
zpěvy umrlců tu zní
tělesa stromů v šeru
titáni ohromní
poháněni rodem krkavčím
kořeny lížou zem
a já ve snu mechovém
ponořen...
praskají okenice
citadela domu prolomena
chaos zrozen z nářků
by Pandora dala do vínku
v tu strašnou hodinu
já vůbec netušil
že jménem celého lidstva
v potupné
leč nutné smrti
zahynu...