Prosíš mě, abych tě střežil,
ale naše pouto pomalu mizí,
nenáviď mě, dostávám novou vizi,
že musím zemřít, abych přežil

v tvých vzpomínkách věčně mladý,
plný síly žít.
Neotáčej se ke mně zády,
takový život bys stejně nechtěla mít.

Jako žena psance hlídat brány,
jestli pro mě už nejdou,
všechny představy tě brzy přejdou,
až mi budeš ošetřovat rány.

Chtěl bych být kojencem v tvé péči,
každý den usínat ti v náručí
a věřit, že z tvé něžné řeči
i čas si nechat poručí.

Odcházím na poslední z cest,
tam, kde se budu moci dotknout hvězd,
končí všechna bolest i žal,
anděl si mou hříšnou duši vyžádal.