V blátě na zemi
nehybně ležela,
koukala na mně,
nádherná a nesmělá

Hvězda, z nebe spadlá,
vyřkla tichá slova,
ať pomůžu rychle,
ať na nebi je znova.

Nechtěl jsem pomoci,
měla mi patřit,
já dlouho do noci
váhal, mám li ji vzít
A na nebe zavěsit.

Rozhodl jsem bolestně
a vzdal jsem se snu,
že bude moje.

Teď k nebi s ní jdu...