Zapomenuté cesty, zaveďte mě do zahrad,
kde nebudu mít strach, polibek jí dát,
kde budeme jen jedna duše, jedno tělo
a já budu moci říct, co už dávno se mi chtělo.

Zavři oči a o dlouhý cestě nech si zdát,
důvěřuj mi, budu stále s tebou, nemusíš se bát.
Vidíš tu propast? To je rozdíl mezi námi a samotou.
Okolo prolétl mladý anděl, jenž oděn jen svou nahotou,

na nás volá: "Vítá vás sedmé nebe."
Usedli jsme do jemného mraku těsně vedle sebe,
sebral jsem všechnu sílu, všechen vztek,
a dal jí polibek.