Baroko mojí duše
rozprostírá náruč tajemna
kapka co padá do hlubin
,,kap,, a ne jedna...

To ukapává čas
naplňuje můj chrám
voskem zážitků
co dosud znám.

Světlo a stín
kontrasty osudu
zažívám sedíce
u morového sloupu.

Z výtisků knih
a maleb malých ďáblíků
na zdech již staletých
čtu příběh jářku prokletých.

Almanach temného
a symbolika dní
je to silné
to mě pohání!

Tak každý večer
v duši mé
utkají se andělé
i ďáblové otrlí.