Verše si zahodila opodál, sjelas je pohledem,
opilá v kouli svého světa,
a s přehledem,
stala se z vykouzlené krásky..obyčejná sketa..

Jsme spolu a přitom vedle sebe,
Tebe to nebolí,
jen si řvi má lásko obalená ledem,
nebude na koho za chvíli..

Mlčíš když nemáš, to nejsi Ty,
přemýšlím...
máš ze mě Halloween
na slupce úsměvu Ty snad víš proč,
ničíš mě zevnitř,
jako červotoč..

Nesnáším Tvý hry na otazníky,
hraju je s kapesníky,
miluji Tě, ale jen potají,
protože s láskou až dech se zatají,
ze mě pravda taky prchá..
To, že jsi mrcha, obyčejná mrcha!

Láska a něha, mravenci v břiše,
pohledy beze slov..bylo je slyšet..
A teď?
Už ani pokusy jasná šeď,
tiše je tiše..

Kde jsi a kdo vlastně jsi..?
Známe se ještě?
Já vlastně vím,
už jí to nepovím,
té cizí divné slečně..

Už nejsi...