S mlhou pod jazykem
lžu vlastním lžím.

Trocha písku ve slovech,
nechť škrábou v krku
a špatně polyká se myšlenka.

Žhni slunce, trochu více!
V popelu pak Pravdu
(naštěstí) nenajdu.

Ve špetce zbylého času
přišpendlím si hřebíkem
pod srdce, karikaturu svou.

Barvy lpí mi na rukou
dlátem tesám sochu,
do masa živého.

Co, maloval jsem po nocích?
Nepoznávám se!

Drahá paní Poezie…