Slova...


Jsou slova která nepovíš a nejdou psát, jsou pocity co nepopíšeš za sto let,
tak smutno je mi z toho že se nesmím ptát, co znamenají slova...a co tenhle svět.....



MŮJ NECELÝ TÝDEN


Pondělí

Je pondělí a potichu se stmívá, je smutno při pondělku, když se kolem setmělo,
Jo pondělí je čas kdy smutno v duši bývá. A povědět to všem se právě teď mi zachtělo..........


Úterý

Je úterý a pomalu se vzbouzím, je úterý a slabo je mi po těle,
a vstávaní je věcí jíž se vzpouzím, já mám rád ticho, uvnitř mojí postele.


Poledne

Je poledne a očí tiše pálí, je poledne a smutek vládne světem.
Je poledne, a slova slyším z dáli, mé poledne je rozloučení s létem..........
Je poledne a mraky táhnou nebem , je poledne a svět se tváří kysele,
Mé poledne mi chutná ztvrdlým chlebem, je poledne a nevylezu z postele..


Ke konci týdne

Je smutno, ticho a je ke konci týdne, a stmívá se mi potichoučku v duši,
a pomoc tichou tu mi nikdo nenabídne, a samota je věc co málokomu sluší...



Topičská


Plakalo polínko, polínko ze smrku,
vzlykajíc usedlo na plochu špalku.
"Že mu jde o život, že mu jdou po krku,"
po ráně sekerkou jde na zápalku.

Chci to já, pitomec vysvětlit polínku,
argument můj mi však svědomí drtí.
Jak může pochopit, že teplo domova,
musí nám zaplatit násilnou smrtí.

Schoval jsem polínko, aby ho nenašli,
od těch dob cítím se poněkud ztuhlý.
Žiji teď ve strachu, to bude na mašli,
až v kamnech začne mi naříkat uhlí.

Nebo snad ještě jednu?
Smutnější?...



Ztráty...


Ztráty jsou nechtěné sestřičky bolestí,
podobné zvěři, co krví se živí.
Tajemným lesem, k nám cestu si proklestí,
útočí zezadu, po krvi té, diví.

Marné je bránit se takovým útokům,
marné je chránit se před jejich mocí.
Zkus stavět dlaní svou hráze všem potokům,
zkus bránit tmě aby nepřišla s nocí.