Neznámý klaun se opět předvedl v nejlepší formě,
zvedl náladu velkému davu lidí,
smích dětí a potlesk dospělých,
smutek na tváři se tu neuvidí.

Po představení odcházejí diváci rychle domů,
pouze klaun zůstává v manéži sám,
za světla hořících svíček,
jen svou lahví ginu milován.

Stíny se procházejí po holých zdech,
nikdo neslyší jeho tichý vzdech,
když sedí osamocen v šatně.

Slzy rozmazávají barvu kolem očí,
všechny myšlenky kolem jedné dívky se točí
a on přemýšlí, co udělal špatně.