Jen chvilku
za sopečným prachem
zívá strom
a požehnání
bolesti...

Tak za největším strachem
vždycky jsme jen sami...

Táhneme vlečku smůly
a šlapem si po štěstí.

Tu kávu, co jsme zprvu chtěli,
lijeme zčerstva do dřezu...
a na posledním zářezu,
hluboko...

... se nebe dělí.