Trpké doušky,

okresního vzduchu,

který už vlastně,

byl minulostí.

Teď to vidím naprosto reálně.



Vzpomínám často,

Bereniko.

Něco jsi mi dala,

něco jsi mi vzala.

Na rozcestí jsi,

třetí cestu skryla,

do bažin,

a trvalo to,

čtyři měsíce,

než jsem se utopil.



Tak dlouho jsem,

se snažil,

tu nenávist,

číst v očích,

tvé lásky,

Jako nějaké,

Melchyzedechovo tajemství.



Štětcem bych,

ti obrazy maloval,

-vskutku-

ale mám ještě teď,

bažiny mezi prsty,

-v očích-

v uších.

- - -

I srdci,

Bereniko!

/ T.