když se v noci vracíš ze svých cest
chtěla bych být klíč
kterým si odemkneš

když si zouváš boty, věšíš plášť
chtěla bych být lampou
kterou zapínáš

a vcházíš do pokoje

když bereš dózu popaměti
chystáš si hrníček
chtěla bych být lžičkou
co ti kávu zamíchá

teď chci být každou tvojí věcí
jenže skutečně chci Tebe přeci

protože

s prvním douškem únavu ochutnáš
tak jako pokaždé
když se vracíš ze svých cest

a ráno až se probudíš
budu já jen střípkem
vzpomínek

a to nechci