Pod kopyty březích srn
svíjela se pátá ranní
a z plešatých dubů
hýli počítali laťky plotů
s okousanými hřbety
od sněhových čepců

a ty máš v dlaních popel z Pompejí

manželky rybářů
osaměly s kávou
a nultým úhlem na nástěnných hodinách
aby se žmolky v očích
věštily dnešní budoucnost
z hrnců
od bramboračky

a ty máš v dlaních sůl Aralského jezera

na náměstí houslista
přehrával po sté osudovou
a žebráci
se zataženými břichy
přestali měnit
rosu ve víno

a ty máš v dlaních slzy štvaných šelem

první bledule zas padly
do zajetí váz
aby agonií bezmoci
křivily páteře pouličních lamp
a do kohoutkové vody
vykrvácely svou nevinnost

a ty máš v dlaních šupiny korálových ryb


tak ráda pláčeš pro cizí příběhy
a zaslepená
nevidíš
hrůznou krásu svítání

tvé ulice