Když se probudím do nového dne s jasnou oblohou a zářivým sluncem, vyhlédnu z okna a sním... Modré nebe je šťastný život, symbol dálky, neznáma a krásy. Slunce je zlato, které se třpytí ve svém jasu a svými paprsky prozáří celou duši a nádherné místo, kde se nachází.

- Co to tam děláte?
- Pozorovala jsme nebe.

- Nebe?! Co je na něm krásného?
- Vím, že je zamračené. Představovala jsem si, že je čistě modré a slunce na něm září a ptáci ve vzduchu létají a vrabčáci v korunách stromů zpívají svoji veselou bezstarostnou písničku. Všude je krásně a teplo, slunce prozáří celý svět, jeho paprsky se třpytí na veselých vlnkách modrého rybníka, na zelené louce bzučí včely, které přelétávají z jednoho kvítku na druhý.

- Ale tady máte povinnosti.
- Je mi fajn tam v tom světe, je tam pěkně a to, co chcete. To, co se vám nelíbí tam nenajdete. Je to váš svět, vy ho máte a nikdo jiný neví, jaký je ten váš a vy zas neznáte můj.