Nevěřim odrazu zrcadla,
chci aby všechna rozkvetla.
A ukazovala zkresleně,
nejsem ten na druhé straně.

Utopen ve vlastní prázdnotě,
jsem jiný a bolí to šíleně.
Muj svět se rozpadá,
jen lék mě uspává.

Ztrácím kontrolu,
už vidím svou mrtvolu.
Nehybně ležící,
navěčno spící.

Žádný duch zní nestoupá,
spojení už mi vypadává.
A není návratu zpět,
jak když utrhnete květ.