Několik emeritních akademiků
dnes předalo mi básně v tuhých deskách.
Mám je přeložit do šerosvitu
a na konec připíchnout třešničku pokory,
neboť se to sluší.
A já teď místo nich mám vítr kolem uší
a jsem strašně hezká
z neznámého citu.

Ty básničky jsou prach a žalozpěvy,
hlad jásavých oslav v parcích s plameňáky.
Pár je jich o víně a pár o bolesti,
o kocovině a postním ránu.
Tak ty mám přeložit,
dát do hlavního stanu
a podle nich se učit žít.