Pokáceli starou vrbu

v jejích vejškách
sem se topil už jako malej kluk

nikdy sem se neutopil

škoda...

beru si černou roztrhanou mikinu
igelitku s jednim uchem
a vyrážim do nejbližšího krámu pro lahváče
jako ten největší santus v tomhle městě...

na místo vrby
už si stihlo lehnout pár prázdnecjh lahví
nějakej igelit a kusy papírů

je to hnusný
smutný
místo

tenkrát
když sem byl malej
to bylo něco jinýho

nic se tam neválelo
vítr si hrál s korunou stromu

a pohled na to představení
pro mě byl pohledem do vlastní duše
do vlastního života...

bylo to krásný
bezbolestný

nadruhou stranu musím říct
že se zase tak moc nezměnilo
že to místo je asi fakt kouzelný

protože když se na něj kouknu dneska
zase tam vidim celej svůj život
svoji duši...

pokáceli starou vrbu
kurvy jedny...