Voda vanu plní
brání křídlům v letu

televize zrní
dává život světu

skrze mojí mysl
teče dlouhý pramen

nekonečně dlouhým
černobílím stanem

stává se mi často
že hledám své činy

roztroušené v bouři
kolemjdoucí viny

oči
moje oči

jsou jen lesklé střepy
těžkopádně hledám

uzamčené sklepy

přechovaný v sobě
nalézám své stopy

myšlenkám v mé hlavě
v letu brání stropy...

a křídlům v pažích voda

avšak zůstat tady
by byla věčná škoda

musím najít způsob...