Jednou, až za mnoho let
narodí se tvůj svět.
Malé dítě, ty jej nepoznáš,
kde mám dávku? se zeptáš.

Láska nebyla, byla to náhoda,
ty jsi za to nemohla,
tys ho jen donosila
a na fetu závislým udělala.

Černá tma malého človíčka obklopuje,
nikde žádná naděje.
Tělíčko v agonii se zmítá,
matčin absťák drápy zatíná.

Vzdáváš se ho, ačkoliv´s ho zmrzačila.
Miminko leží,
křečím se neubrání,
kdo jej zachrání?

Odejde do pekla za tebou?,
nebo snad do nebe?
Nechtělo by spíše žít?,
místo toho, tvůj fet je zabije.