Potkávám vlaky,

plastických ochrácnů zákonů,

ve stopách,

šmejdících ,

zelenookých politických vězňů,

a do každého ucha,

jim hrají,

jiné noty.



Vlastně jsou zmatení,

a zametají si,

před vlastním prahem,

a pak pískají,

na znamení,

"Že je čistý vzdych"

.... jenže? Na koho?

To ví jen oni,

a jeden malý chlapec,

ale ten to nepoví.

Je v agonii,

po prodeji,

dlouhodobého majetku.

(hmotného)