Co jen víc bych napsat měla
tiše tápu mezi slovy
ale ty co vyslovit bych měla
otázky tvé nezodpoví
a zapomenout nedovolí..

V srdci hluboký rudne šrám
co jen nepatrný kdys
však čas tu jméno vyřezal
a dřív nejasný rys
do detailu krásu dostal
stal se srdcem mým
srdcem se jménem Tvým...

Já nemám už více sil
tajit, mluvit mlčením
a přece váhám mezi slovy
nevím jak ti říct
že znamenáš mi mnohem víc
než v té nádherné chvíli
kdys nechal lásku mou ti znát...

Po pohledu jasnějším než slunce
a krásnějších hvězd
co tolik něžně, tolik prudce
dokáže Tvé srdce splést
po Tvém krásném hlasu
zas vidět odepřenou krásu
tvého šťastného úsměvu...