A tak se jde,
někde mezi nekonečnem,
někde mezi iluzí,
těžkne nám břicho pod radostí
a na trhu koupíme housle, holuby
a fotky pod krepákem,
aby ještě na chviličku zkrásněly...
Vždyť život je tak krátký.

Tak koho si vezmem,
na stolku knížky s Abrahámem,
pár lítajících koberců
a tvoje ruce,
zase se všemu směješ,
trochu nesměle, když musíš čekat.
Co bylo bylo, nemyslíš?
Vždyť život je tak krátký.