Poslední páry z parketu mizí
Je pozdě, i bar už zavírá
Tak sbohem a budeme si cizí
Jako ta píseň, co právě umírá.

Schodiště přeplněné nejistým loučením
Rozcuchaných účesů a nadějí
A trochu zaražené náhlým mlčením
Teď ptá se, kam se podějí?

Jsou ještě slyšet tóny valčíku
A rodiče si ještě hrdě šeptají
Za oknem lucerny v blízkém parčíku
Za hvězdy máme potají.

Pak u šaten se dlouze řadíme
Veselý úsměv smutek střídá
A ještě pořád spolu hezky ladíme
Taková zvláštní třída.

Ztěžklý vzduch budoucích ztrát
Už nyní se ale těžko dýchá
Zůstal bych ještě chvíli rád
Ven nikdo nepospíchá.

Myšlenky zpátky nám těkají
K tomu, co zemřelo, k tomu, co nezemře
A dveře, ty už čekají
Na toho, kdo je otevře.