Samota s nouzí spojená
umocňuje ještě tíhu doby té,
jsem činka závažím ověnčená
snad jen neslyším když voláte
smysly otupělé-
vykazuji známky šrotu,
jsem vlak na koleji odstavné
nečekám však na samotu
nezvu jí do bytu
a přece, přece přichází
přesto rád naslouchám tikotu
kde někdo tratí, jiný nachází.
Doba temna, ťuká na okenice
mám zataženo, dveře na petlice
a i tak ruku natahuji k oknu
otevřít ho - láká mě velice

Život v rukou hráče pokru.