Jsi naděje
co sklonila
hlavu svou dolů
Jsi bolavá vzpomínka
když smály jsme se tomu,
jak šlapaly jsme po paprscích
rozbouřeného hromu
když seděli jsme spolu
u hranatého stolu
a ruce strčily jsme
do kbelíku s vodou
a vedle hrály jsme si
s uměleckou
hlínou
a s city druhých lidí
...
nerouhej se
vždycky to někdo vidí
...