Soustředné kruhy uzavřou hroty
výkřik vlastnící okolí ztichne
jen občas náraz, ale
chladivým klíčí pramínek minulé křivdy





hladina





odvolej svůj pocit kamene
neúměrnou sochu odhoď pryč
ať dlaním náleží hledání
očím myšlenky, vosku laskavost





vodám těžiště, které uniká
nejtenčí prasklinou
následuj
čeká tě průzračný spánek