Když den je odrazem noci
v zrcadle bez rámu,
pro mne není překážkou
projít sem a tam
ocelovými stěnami
ani horou,
vašimi myšlenkami.
Když úplněk svítí,
sedám na útesech
ať sníti, či bdíti budete
stále jsem dalek a přece...
už jen sáhnout-
dotyk...
Jednou se to podaří
věřím...
skouším to dál.
Nenutím.
Když dost bylo výjevů
roztáhnu křídla
snesu se k zemi
zakroužím
zmizím
ne však zcela...

Jednou se povznesu...