Šum slábnul
ještě si pamatuji jak list
se několikrát převrátil
plulo jich vlastně několik
a nedotýkaly se



tehdy začínal čas hladiny
obloha šplouchala
když pocit kruhu zakládal mysl



vpřed
jako sen, noc nebo vlasy?
jako jiné, když dopadlo?
lépe:obava abych opustil toto
aby stále nastávalo



prší
přestože jsem už dávno neviděl stromy
představuji si ruce jak nesou oheň
sem a tam vůně
vlny voní svými spirálami
teplo navštěvuje jinak



měsíc
je obyčejný
nedělá nic
občas ho málem zhasne obloha
banální díra kam nemůžu



když vidím zelená vlákna
protlačuji se jimi rád
i když není nad větve
a také úplňky
těch je teď moc
oslňují až pot lije
asi špatné místo



hvězdy
zaviňují jednou spánek
jindy mlhu, tuhle zase smrad
a tak pořád něco