Se špatným pocitem,
že někdo na mně civí,
sedím za stolem
a loupu zralé kivi.

Zelená dužina
se na mně směje:
já hloupé ovoce
hledám svého čaroděje!

Výzva jako každá jiná,
však klepou se mi kolena,
a než stačím odpovědět
kostka je už vržená.

Na hlavě klobouk,
v plášti teď sedím,
jak vyoraná myš
na kivi hledím.

Co po mně chceš?
co máš teď v plánu?
bez odpovědi, rovnou
dostal jsem ránu.

Ty jsi čaroděj
a mně se ptáš?!
máš rozhled veliký
a všechno znáš.

Pověz mi člověče,
kdy opustím svět?
chytil jsem nůž
a řekl: teď!