Stopy plují oblohou
šlépěje co ubývají
ztrácejí své tvary čím dál víc

prosvítají lesíkem
řada stehů uvnitř nebe
bělají se skoro jako tvá

duše zpola nevinná
zanechala doma otisk
dej si Bože aspoň jednou mat

tolik jsi ji chránit chtěl
sílu uchvátilo peklo
zbytek zmizel tam kde klepe déšť