Má duše, mé tělo... hřejivá peřina.
Bělostné peří skryté v hebkém damašku.
Mazlím se s nimi a napovídám
tak...tudy...správně...pomalu...
Dech se prohlubuje, duše rozpíná
a boky opisují něžný kruh,
na bolesti a smutky mysl zapomíná,
...svou návštěvou jako by poctil mě bůh!
Duše je smířená, tělo v slastné křeči,
ať neskončí tenhle okamžik...
To slyším sebe? Sténám? Ječím?
A šeptám tiše díky, díky, dík!