Po Sítenském mostě nespěchám do školy.
Ten most je (bůh ví proč)oblíbenou částí dne.
Pomale mě s kroky doprovází slunce a hlas zpěváka,který je zřejmě ovlivněn nějakým maďarským revolučním básníkem s tragickým osudem,protože s oblibou do metafor zapléta psy.
...A nebo ho Maďarsko vůbec nezajímá a má psy prostě rád.
A nebo to s jeho sympatiemi nesouvisí
Třeba to s ním vůbec nesouvisí..
Když přestanu řešit kokrhání psů a koncepty hudebních klipů ve kterých většinou hraju já,potkávám chlapce,se kterým si nenuceně vyměníme úsměv.Snad ani nejde o flirt,ale o rituál,který ukončuje mých třicet jedna metrů ranního štěstí...