Hodiny se slastně tváří, visí si tu ve vzduchu
Minuty potlačují sekundy a sebe samy
Ale tak nějak v klidu, bezespěšně.
Světlo se střídavě valí z oblohy, křičí a hledá
Jako my, hledá něco...

Hudba šepotů proplouvá větrem, odráží se od stěn
Jako ve slavném Hyde Park Corner, v létě se to mění
Všechno se mění, vřískot a smích pokrývá zemi
I luna se chová divně, radostněji, slušněji
Jako by ani neviděla a necítila toho bastarda life.

Ve stínu hyperprostoru život vypadá jako já
Vypadá jako malý odporný brouk, úplná nula
A přesto se snaží bojovat sám ze sebou i s lidmi
S blbostí i nenávistí, jen lásku ponechává náhodě,
Té neucelené směsi osudu a hvězd.

Člověk se jen tak nezasměje, nemá čemu
A nikoho to nezajímá: "You are stoopid, men."
Snaží se alespoň trošku navodit situaci, že je šťastný
Kdepak, může vodit, jak chce, usmívat se
"You are stoopid, men" - myslí lidé, kteří myslí.

Minuty a sekundy potlačují svůj pud sebezáchovy
Ječí s větrem o závod, troubí fanfáry
Kdo vyhrál, kdo prohrál, jedinečná životní remíza
Ale ani to vlastně není pravda, nic není pravda
Něco, co hledáme, vlastně neexistuje.