Hlasy kradou se mi do hlavy,
ale jejich smysl uniká.
Jako základ lidské potravy,
lež a přetvářka mnou proniká.

Vsakuje do celého těla,
protéká žaludkem a póry vyvěrá,
blíží se k hlavě a pokud bych chtěla,
nasaju plícemi a pohltí mě zcela.

Je jako droga, přichází náhle
a nájezd nelze zastavit.
Mozek se brání, avšak ona se nedá,
realitu nemůžu si vybavit.

Obraz se ztrácí, zvuky slyším z dáli,
jazyk nemůžu už ovládnout.
Ústa jako sirný dech mě pálí,
když vyřknu tu lež ohavnou.


"Tak stala jsem se součástí
skutečného světa,
teď už můžu bez strastí,
konečně žít."