Hledání sebe
v zašedlých záclonách
dětského pokoje
hýřícího barvami
tisíců plyšáků
knížek přečtených

Co umí krtek?
Ty děvko andělů...

Paul Verlaine to věděl
teda uměl to podat
a Rimbaud vlál
mými kadeřemi
plachtícími ve větru
v okně pokoje
s tužkou v puse
krysou v žaludku

pomalu i rychle
jak káže čas
roztával sníh
na okraji parapetu

Mon cheri
bez chuti