tiše prohrábnu hluk
pohrabáčem
a zoufalost se smutkem pošlu spát
místo pláče
stávám se teď rváčem
a potichu se teď musím smát
a častovat
tě, těmi nejhoršími slovy
...
snad někdy ti povím
co si myslím
že myšlenky mé, jak na pohřební průvod
v černou se oblečou
ač nemaj pádný důvod
těžce z nich smetu prach
a půjdu po stopách
tvých
ve svých snách
...