Paralerní vesmír na náštěvě v tobě
do žaludku nesmí, leží hluboko v hrobě
na nádraží vlaky, na peroně stín
hned bych odjel taky
...ale nemám s kým

bez ohledu na mě, život lidí běží
nasedají do vagonů, kam jedou ví stěží
zaslepeni krásou co je vidět na pohled
ovlivněni masou
svůj mozek mění v led

každou chvíli vyjíždějí spousty novejch vlaků
každou chvíli přibývá dětí ze stanice
ti kteří to přežily, mluví o zázraku
nikdy však asi nevyléčí rány na psychice



zkoušíme to taky
žijem jenom z toho
posíláme vlaky
do stanice zoo...