Moje oči se vpíjí do linek,
když slza za slzou mění se v prach,
už nevidím na stránky, jsem naděje vrah.

Má duše, pouťový balónek,
na větru osudu pomalu mizí,
už není mé lásky, jsem polykač vizí.

Proč tu meškat, proč se bát,
proč se zžírat bez příčiny,
na cestu se musím dát,
přikrýt strachem pocit viny.