Jízlivost času v třepotavém pohybu,

absurdita citu jež býval čistší než sníh.

Srdce prorostlé lží v každém svém záhybu,

poslední nelidsky ztrápený vzdych.



Jde to z nitra.

Tělesné hodiny odbily bolest.

Hlava co bývala chytrá,

nemůže rozumu nalézt.



Akord bídy zahraný s přesností.

Uvnitř je pusto a vše zmírá.

Světlá strana duše co teď bdí,

obličej v dlaních svírá...