Jedna taška znuděná,
na výlet by ráda šla.
Celý život nosila se,
teď by měla jít?
Když už ale jendou chtěla,
nemohla se zastavit.
Prý na kuráž do sebe začala vodku lít.

Bručela a skuhrala,
chodit se jí nechětlo,
svědomí však pálilo:"Celý život se jen nosíš a...
Cože? Že jak chodit nevíš?
Neboj, to zvládne i maličký,
ale kde máš nožičky?
S nimi to jde jedna radost,
takhle máme další starost!"

Nechtělo se líné tašce,
zvědavost ji přemohla.
Udělala dva, tři kroky - dál už ale nemohla.