Když jsem byla ještě malá,
Tvá krása zdála se mi býti neuvěřitelnou,
to tím jsi mě zaujal ...

I Tvůj andělský hlas se mnou ale dělal to, co žádný jiný dodnes nesvedl ...

Jen chvíli mohu nadšeně tančit, než mi opět všechno dojde.

Odešels tak brzy.

Musím si sednout a mlčky hledíce do neznáma snažím se vše pochopit ... vnímat ... vstřebat ...

Pochopit svět.

Vnímat jen Božský hlas a nadpozemskou symfonii, kterou představuje to vše, cos vytvořil a dokázal.

Vstřebat se to však nedá.
Ne do doby, kdy dojde na Tvá slova.

To Tys byl tou hnací silou ...

Teď jsme tu najednou sami,
je tu pusto a máloco má smysl.

Moje dětství rázem skončilo.
Ze dne na den a bez upozornění.

Jako by mě někdo strašlivě zbil
a já to nedokázala rozchodit.

Vím, budu invalidou jen do té doby,
dokud Pán nerozhodne, že je čas jít za Tebou.

Občas mám chuť jíti již ...
Bez povolení, balení i loučení ...

Sníh už je totiž šedý
a ani slunce nezáří jako dříve ...

Veškerá naděje, čistota i nevinnost odešly s Tebou.

A Tys odešel tak brzy ...