Sarkastická harmonie,
V mé duši libě hraje.
Je tak krásná!
Tak naivně jasná!
Drze se usmívá,
Nos nahoře- jako vítěz nosívá.
Dnes však já jsem poraženým,
Tiše už! Dobře to vím…
Neumím však hlavu sklopit,
Vlády prohry hned se chopit.

Přes všechny mlžné věty,
Ztracena mezi dvěma světy,
Být to tak přec nemusí,
Ta „prohra“ se mi nehnusí…
Kam patřím vlastně vím.
Neprohrávám – vítězím.