Za mřížemi teskno
v podpalubí Titaniku
na oběžné dráze
v rychlíku bez brzd
všude stejná píseň.

Tlučeme do vrat
nikdo neotvírá,
ticho
vězňům vyřízli jazyk
vypoulené oči děsu
tísnivá tma
tvrdým soupeřem
tvrdším než diamant
snad doufat že je ze železa
snad časem zrezaví
a dveře povolí.
Co skrývají?
Snad ne tmu.