Až projedu jednou Prahou
a lidé se budou dívat víc na stropy než do země...
Až nebude už potřeba
to nekonečné přesvědčování o něčem,
nebo že jste něco,
že máte něco,
ne, spíš "vlastníte"
(řečeno dnešní terminologií).
Bude to jak v té písničce:
I will understand.

Bůhví, jestli v tom jsou
sloupce knížek a blbá krátkozrakost,
spací pytel, když jsou mrazy,
nebo bourák a brána na dálkové ovládání,
ale...
... jsme strašně nesvobodní.

Svobodné jsou jen vločky, když se zachytí na kabátě,
než roztají.
(Musí být totiž nejmíň mínus deset.)