Poeta - moderní literární server


Šance na nový život..?

Autor: Aneta, 5. 2. 2010, Povídky

Po dlouhé době jsem se zohodla napsat tady,na tenhle server.

Sára přešlapovala z místa na místo,ve svých nových kozačkách.Měla už skoro dokouřenou cigaretu,ale její nervozitra rozhodně neodešla.Její teprve druhá schůzka,s mužem kterému nikdy nepůjde o lásku.Ale Sára,nevzdělaná,ničím vyjímečná holka se musí nějak živit.
Po pár minutách v dálce viděla muže středního věku,který se,podle Sáry se stupidním úsměvem blížil.Měl šedý knírek a trochu pivní břicho,šel z něho cítit kouř.SAKRA!To je už druhý hrozný případ,ze dvou..
"Nazdárek,krásné to počasí,ne?"Zeptal se trochu sarkasticky "zákazník"."Nezdá se mi,ale je to otázka v kusu..Ah,tak tedy..Kam půjdeme?"Řekla s zmrzutou náladou Sára.."Kousek tady je takový levný hotýlek,nikdo se tam něbude dívat ani na tvé oblečení""Tak tedy jdeme."
Sára byla "nováček" v tomhletom světě se neuměla "orientovat",nevěděla jak se má oblékat,ale podle Amerických filmů bývají štětky oblečené velmi vyzývavě,hluboké výstřihy,minisukně a vysoké podpatky,které podle vědců zmenšují zadek.
Poté co dorazili do hotelu byl Miroslav tak "ochotný" že hotel pronajmul na 4 hodiny..Sára se zhrozila,když si představila 4 hodiny s někým jako je on..
Minuty pro Sáru ubýhaly strašně pomalu,zdálo se jí že,uběhla minimálně hodina,a to teprve nastupovaly do smradlavého výtahu.
Miroslav,tak se jmenoval šel čím dál tím rychleji až se zdálo že skoro běhá,Sára ač se zdála být mila,protože chtěla "dýško" se spíše loudala vzadu.Už teď měla puchýře.
Na pokoji to probíhalo ještě pomaleji,a Sára se obávala všeho co příjde.
Miroslav po dalším loknutím piva promluvil:"Hele,Sáro.Nejsem jako ti ostatní,nemám v plánu s tebou dělat různé zvrhlé věci.Mám pro tebe nabídku,připadáš mi velice krásná,s přitažlivou postavou.Chtěl bych ti nabídnout práci v Tokiu.Pracovala by jsi jako modelka.""Co-co-cože?!Děláte si srandu?Já?"Sáře se tato nabídka velice líbila,ale nechtěla se předčasně radovat."Ano,tobě"přerušil ji z přemýšlení "Míra".
Po dohodnutí několika informací,Sára a Miroslav nastupovaly po pouhých 3 dnech do letadla.
Miroslav se zdál opravdu milý,Sáře však pořád něco nesedělo.Neměla ale moc zkušeností,co se týkalo života.Její máma Ivana s ní nikdy neprobírala takové věci,i co se týkalo menstruace,musela na vše příjít Sára sama.Na škole neměla mnoho kamarádu,a učení ji moc nešlo,byla po tátovi,který je opustil když ji bylo 7 let..Neměla na něho mnoho vzpomínek,byl to alkoholik a notorik který byl buďto věčné agresivní nebo se "topil" v depkách.
_
"Tak jsme tady, Tokio, ale já teď na tebe nemám čas, promluv si tady s někým a ubytuj se. Pa" řekl Miroslav a teorve teď mi to docvaklo.
"Hajzle! Ty jeden Hajzle!"
Přišla na mě úzkost, když v tom přede mnou zastavilo auto, chlap, takový ten uhlazený, s kufříkem v ruce.
"Pojď semnou, a nic neříkej" řekl mi to a já pohledem střelila na Míru. Tvářil se tak provokativně šibalsky.
Chlap s kufříkem mě popoháněl a já šla, byl to totiž jeden z mála lidí se kterými by jsem se domluvila.
Tak jsem nastoupila a jela...
Jela do dalšího bordelu, moje "štěstí" pokračuje, ale ne v Česku, tady v Tokiu. Místo s chlapama s pivním břichem spí s žlutými lidmi..
Akorát tu nikoho nemá.
Byla jsem tak naivní!
A to je můj konec, nikdy mě tady nikdo nenajde.