Kruté pohádky, aby vyděsily děti,
i krev pod vraty z pancíře...
Dodnes vím, že bylo kolem třetí
a malá duše skrytá někde ve víře
jak s dekou ve stanu,
nic nemůže se stát,
když uvidí pár havranů
na okno usedat.

Ti ptáci byli všude, s nimi černý splín,
každý rok znova jako lesklý tér
se slétli v houfu do pilin
na chodníky, do mělkých děr...
A mluvili jak v tom příběhu,
ale mě už přešel strach,
teď sem tam křičí pro něhu
a z jejich per se zvedá prach.