Život- stojíš nad propastí
kdo jinej než sám nikdo

Život ztrácí smysl
když se nad ním zamyslíš

Není to hra
je to sen do kterýho se můžeš probudit
nesmíš přestat věřit že budeš znova
že se dáš vyrobit

Na tobě nestojí svět
a ani to nejmenší rozhodnutí na něm
tak se s tím smiř a odevzdej se
protože všechno krásný už se možná stalo

Nám je dovoleno jen občas ochutnat
a dál fungovat v koloběhu ničivého procesu
dělat že si myslíme že je to tak správně

Ale co a nebo kdo nás vede dlouhou cestu před zamčené dveře?
Kdo má tu drzost dávat nám sílu na další lítání?

Snad Bůh, jehož existence je založena na životě každého jedince

Ne každý věří, ale určitě každý má svého boha

A ani třeba nechce nebo o něm neví...

Jeden bůh přidělil každej ovci dalšího, tuctovýho bůžka

A zatímco každý z nich koná svou práci jak chce

On se modlí ke svému bohu, ať je to všechno správně

Né tak jak má, prostě správně...

Tak je to lepší a jednodušší

A na tolik je vážen bezcenný
zároveň však neuvěřitelně cenný
nepopsatelný
lidský život...