Poeta - moderní literární server

Vražda bejby

Byl do ní zabouchnutej až po uši. Znáš ten pocit. Taková ta křeč v břiše. Jo, fakt se nedá hejbat. Vysiluje tě to.
Potkávali se každej den a ona už si z něj doopravdy dělala legraci. Pokaždý když prošla, tak na něj mrkla a když se pro změnu přiblížil on, tak ohrnula nos. Můžeš to brát obrazně a nebo ne. Oboje je pravdivý.
Měl plno kamarádů. Těch, co tě podržej ve chvílích, kdy to potřebuješ. Jako jeho. Byl fakt v hajzlu, ale věděl, že má s kym jít na pivo. Tak chodil. Bavili se o všech možnejch záležitostech. Drbali jak slepice na smetišti, ožrali se jako dogy. Mohli už u nás dělat reportáže o dánskejch alkoholicích, ale přišlo téma, který znělo hrozně lákavě.

Vražda bejby.

Jakej je to asi pocit. Vzít ňákou věc a někoho prostě umlátit. Představ si to, ta krev, ten adrenalin, pocit provinění, strach. Většina lidí to nezažije a oni pod vlivem alkoholu si to nechtěli nechat ujít. Pokud zrovna nechlastali, byla to jen sranda. Vznášející se na pivních bublinkách to brali naprosto vážně. Hlavně on. To musíš chápat. Byl z ní psychicky na dně.
Ta kurva mu prostě nedala spát. Věčný převalování se, co nemá smysl a jen se u něj zapotíš. O to silnější byly myšlenky na to, udělat něco mimořádnýho. Ono sranda, sranda, ale vždycky to myslíš aspoň trochu vážně. Byl to i tenhle případ.

Vražda bejby.

Parta tří napitejch adolescentů o půlnoci na sídlišti dělá strašnej bordel. Tihle kluci byli potichu. V hlavě měli plán. Každý měl připravenou vlastní zbraň. Měli rozdělené úlohy.

Zazvonil.

Rozespalá se otráveně dostala z postele, odhrnula záclonu a podívala se ven. Otevřela okno.

"Co po mně sakra v tuhle hodinu chceš?"
"Prosím, pojď ven, nutně s tebou potřebuju mluvit."
"Do zítra to určitě počká."
"Nikdy jsem to víc nepotřeboval, přiběhni dolů, obejmi mě." (hystericky, skoro až plačtivě)
"Co mám s tebou dělat, počkej chvíli."

Byla fakt nasraná. Tohle vážně přehnal. Uhání jí celý dny ve škole a teď ještě tohle. Snad to bude mít brzo z krku a bude moci jít spát.

Vražda bejby.

Nebudem to prodlužovat, asi by bylo morbidní hrabat se v detailech vraždy. Každej byl připravenej na svý pozici s předmětama různejch vlastností. Nůž, palička na maso, kladivo.

Vybili se.

Takhle běžný jim to rozhodně nepřipadalo. Hlavně jemu. Zabil někoho, koho miloval. Zcela si to neuvědomoval. Tak napůl. Napůl se mu to tak jednoduchý zdálo. Napůl nevěděl, co se děje. Šílenej zmatek a přitom tak klidný. Nechali jí ležet na místě a ve zkrvavenejch hadrech šli na pivo. Bylo jim úplně jedno, že na ně všichni koukali. Byli v šoku. Bavili se o fotbalu. Úplně přirozeně. Nouzovej režim. Mozek vypnul.

Celou dobu věděli, že to udělaj, stejně jako čtenář věděl, že to udělaj. Oni to udělali. Divný. Pokud o něčem pořád mluvíš a je to špína, tak tě to láká. Jednou to prostě musíš udělat. Oni to věděli a bylo to pro ně osvobození. Pro tu holku to taky něco bylo. Konec.

Vzbudila ho máma. Měl na sobě čistý věci. Zapomněl. Šel na snídani. Netušil.

"Můžeš mi vysvětlit, proč máš všechno oblečení od krve?"

Šok, uvědomění. Nezapíral. Neřekl však ani slovo. U soudu přesně popsal, co se stalo. Stal se knihou, která obsahuje zločin. Detektivka, která má jasný pachatele, nejasný pocity, nejasný motivy. Celý je to nejasný.

Všechno se mu to musí motat.
Motat.
Motat.

Myslím, že nechce, aby se to kdy rozmotalo. Kretén.

Vražda bejby.