Ulehám, jako každý den
malý hošík,velmi unaven
nad knížkou sedí babička
předčítá pohádku
o malých mužíčcích
a jejich velké zemi
o stromech prastarých
korunami třesou, zdraví pocestné
mávají jim haluzemi.

Po celém lese padá magický prach
na kapradí,pařezech,stromů korunách
přerostlé houby, domky měkýšů
zajíci zdraví ,,dobrý den,,
Lišák Foxík slídí porostem.

Na zvonkové louce
zkouší pavouci svá bicí
do toho kohouti a žáby
mezi nimi hošík rudolící
poulí oči, jak žabák tanec válí.

Chlapec projde norou
povečeří se zajíci
poklábosí, co letos úroda
nasedne na potrubní poštu
další stanice lesa - Náhoda.

Na stromě oblek
na stromě šat
měl bych si ho snad oblékat?
a zvědavost zvědavá...

Boty samy jdou
boty upalují lesem tmou
vítr ve vlasech
běžím pod pohádkovou oblohou
vzduchem čarodějný skřek
košťat svist nade mnou.

Na konci lesa pán
ruce rozpažené, že jsem zván?
a tak s rozběhem v náruč nejistou
vtom rozježená tvář
já motýlem ona síťkou tou.

Budím se...bez bot
babička dřímá
s rukou v knize složenou
na slovech co jim nerozumím
tak kam mě příště povedou?